Kontakt

Kulturní zařízení města Ždírec n.D.
Brodská 120
582 63 Ždírec nad Doubravou

telefon: 569 694 620, 770 157 228

POUTNÍCI - Výstava fotografií Pavla Remara

16.9.-1.11.2019

PAVEL REMAR - „ POUTNÍCI “

Pouť, putování, cesta a cíl. Již v okamžiku zrození započínáme největší pouť našeho života a doufáme, že jejího konce dojdeme naplnění a se štítem co nejčistším. Poutě byly vždy významnou součástí nejen náboženského života, ale i společenského dění. Za možnost spatřit Svatou zemi jsme byli ochotni putovat přes hoře moře a následně cedit krev, napadeni hordou nevěřících psů. Putujeme k zázračným soškám či obrazům, ve stopách dávných druidů vyhledáváme studánky s léčivou vodou. Putujeme tak nejen prostorem, ale i časem a spojujeme dávno minulé s přítomným a budoucím. Je zajímavé, že ve středověku se na poutě nevydávali jen lidé nemocní a nešťastní, ale i ti, kteří chtěli vyjádřit poděkování a vymanit se z běžného života či dokonce jen zažít radost z návštěvy svatých míst. Vykonání pouti mohlo být také jistou formou odpustku, dokonce u hrdelních zločinů, absolvování dlouhé pouti bylo tedy formou alternativního trestu a viník dosáhl odpuštění v duchu dobových křesťanských zásad.

V našich zemích se zlatou érou poutí stává baroko. Poutí se účastnili všichni obyvatelé země a někteří i několikrát do roka. Zde se střetávají zájmy církevní a světsky feudální. Zatímco církev jásá nad přívalem, pravou vírou naplněných, duší. Feudální sebranka již takové nadšení neprojevuje, poddaní mají během poutí volno a nemusejí pracovat, ergo neplní tak své povinnosti vůči vrchnosti. Navíc se z poutí vracejí sice plni zbožného zápalu, leč utrmácení, znavení a mnohdy vybaveni přehršlí chorob roztodivných jmen a příznaků (zde odkazujeme kupříkladu na legendární moribundus – viz. Wikipedie), a to představuje nemalé hospodářské ztráty. Nemusíme se ani děsit toho, že naše současné poutě pro většinu lidu sestávají z nevázaných veselic, projížďkách na horské dráze, kačerech, točení se na kolotočích, centrifugách a jiných hrůznostech, jejichž názvy se, bohulibý věřící, neodváží vyslovit, natož aby si je zapamatoval. Již roku 1780 je napsán katolický traktát jenž praví: „Ani o masopustu lidé tak neholdují obžerství a nepijí jako o poutích...“. Mezi výtkami se také objevuje, jistě náležitým průzkumem ověřené, tvrzení, že většina vesnických dívek přichází o panenství právě během poutě. Inu, život si vždy cestu najde.

Po napoleonských válkách dochází ke změnám i v oblasti poutí. Lidé zpohodlněli, rozmach měšťanské morálky výrazně omezil rozmanité neřesti barokní doby. Na vzdálenější místa se cestovalo vlakem, což omezilo možnosti nevázaného oňuchňávání. Kdo někdy cestoval vlakem jistě uzná, že pěší cesta krajinou poskytuje více možností osobního vyžití než-li vagón přeplněný bohabojným lidem, žvýkajícím chleby tlustě mazané sádlem či lákavě vonící řízky lstivě nasmažené v předvečer cesty. Přesto putujeme a ctíme smysl poutí. Snažíme se udělat ten jeden krok navíc a přilákat k sobě pozornost vyšší moci, mnohdy přesahující naše chápání. Ať už pohlížíte na putování jako prosebník, kajícník nebo básnivý chodec Li-po (čínský ekvivalent K. H. Máchy) neustávejte v hledání. Zenová moudrost: „Aniž někam putuješ, můžeš znát celý svět. Aniž otevřeš okno, můžeš poznat cesty nebes. Vidíš: čím dále jdeš, tím méně víš...“. Zde spatřujeme, že každá kultura může na pouť a hledání nahlížet odlišným způsobem, avšak na konci času se všechny naše cesty střetnou. A proto MISTROVA rada na závěr: Víno bez sudu se rozteče. Sud bez vína rozeschne. - Takové moudro může znamenat cokoliv. Použij ho vždy, když nevíš, co říci.

Pavel Remar mistr, mystik a mykolog

QUEST NG ŽELEZNÉ HORY
Poznejte zelené srdce Česka
VYHLÍDKA NA STARÉM VODOJEMU
Turistický portál Vysočiny
Naučná stezka Ranské polesí
Naše noviny

Náhodná fotografie


Novinky e-mailem